Nyní, když je ve Spojených státech opět volební období, se Čína stala snadným politickým cílem.
K zotavení Japonska z devastace druhé světové války pomohla další válka. Japonští výrobci a odvětví služeb kolem vojenských základen zaznamenali velký úspěch, když pomohli americkým silám během korejské války.
O více než deset let později získala podobnou podporu Jižní Korea, když její výrobci pomáhali americké armádě během války ve Vietnamu.
Obě země také následovaly model státem vedené industrializace, který by Spojené státy pravděpodobně nesnesly o generaci později v době rozkvětu přísnějších obchodních pravidel a neoliberálních investičních režimů. K této toleranci vůči „neortodoxním“ ekonomickým strategiím Japonska a Jižní Koreje přispěla i potřeba USA ekonomicky silných nekomunistických spojenců v regionu během a po korejské a vietnamské válce.
Čína je již nyní druhou největší ekonomikou světa. Tato země nepotřebuje podporu z ukrajinské války, ale přesto ji dostává. Čínský export do Ruska, jehož obchod s mnoha zeměmi byl omezen mezinárodními sankcemi, vzrostl za prvních 11 měsíců loňského roku téměř o 70 %. Čínská auta se spalovacím motorem, která už na čínském trhu nejsou tak populární, nyní monopolizovala ruský trh a čínské továrny těží z levné energie, kterou Rusko jen stěží prodává jinde.
Mezitím se Čína nadále zapojuje do státem vedené industrializace, v níž se rozhodla dotovat vítěze (obnovitelná energie) a stáhnout podporu poraženým (auta se spalovacími motory) na trhu.
Bidenova administrativa není spokojena se silnějšími ekonomickými vztahy Číny s Ruskem ani s její ekonomickou strategií. Prezident nedávno oznámil další cla na čínské výrobky, včetně oceli a hliníku. Cla na čínské elektromobily se zvýší čtyřnásobně. Na své tiskové konferenci Biden řekl:
„Čínská vláda léta nalévala státní peníze do čínských společností napříč celou řadou průmyslových odvětví: ocelářství a hliník, polovodiče, elektrická vozidla, solární panely – průmysl budoucnosti – a dokonce i kritická zdravotnická zařízení, jako jsou rukavice a masky.
„Čína silně dotovala všechny tyto produkty, což nutilo čínské společnosti vyrábět mnohem více, než je zbytek světa schopen absorbovat. A pak dumping přebytečných produktů na trh za nespravedlivě nízké ceny, což vytlačí ostatní výrobce po celém světě z podnikání.“
Tak se samozřejmě mnoha dalším zemím podařilo dohnat západní ekonomiky tím, že se vzpíraly ekonomickým zákonům komparativní výhody i tržním úrovním nabídky a poptávky. Spojené státy tolerovaly, aby jejich spojenci porušovali pravidla. Tato země nemá s Čínou takovou trpělivost.
Odpor Číny k novým americkým clům byl předvídatelný. Podle jednoho čínského vládního činitele se „Čína staví proti jednostrannému uvalení cel, která porušují pravidla Světové obchodní organizace, a podnikne veškerá nezbytná opatření k ochraně svých legitimních práv“. Je to zajímavý obrat oproti předchozím postojům obou zemí, kdy Čína podporuje jazyk „volného obchodu“ založený na pravidlech a Spojené státy podporují spíše protekcionismus.
Pro samotného Bidena je to také ostrý zvrat. Když Donald Trump před pěti lety oznámil cla proti Číně, Biden označil tento krok za „krátkozraký“. Existovala určitá očekávání, že nastupující Bidenova administrativa tyto sankce zruší, protože poškozují americké spotřebitele, farmáře a pracovníky v průmyslových odvětvích zasažených čínskými protisankcemi. Administrativa ale udělala málo pro to, aby zvrátila Trumpovu politiku vůči Číně.
Nyní, když je ve Spojených státech opět volební období, se Čína stala snadným politickým cílem. Odbory podporují sankce a Biden tyto hlasy potřebuje v kritických státech, jako je Michigan a Wisconsin. Biden také získal chválu obou stran od Kongresu za sankce.
Navzdory této podpoře jsou sankce hrozný nápad.
Pokud jste průměrný občan USA, cla budou znamenat vyšší ceny nejen pro produkty z Číny, ale pro vše, co závisí na vstupech z Číny. Zemědělci budou mít i nadále potíže s prodejem sójových bobů a kukuřice do Číny. Výrobci budou muset platit více za vysoce výkonné komponenty, jako jsou baterie.
Biden sám rozumí ekonomické logice. V roce 2019 řekl, že Trump „si myslí, že jeho cla platí Čína. Každý začínající student ekonomie v Iowě nebo ve státě Iowa by vám mohl říct, že Američané platí jeho tarify. Podle jednoho odhadu činil účet spotřebitelům za Trumpova cla 48 miliard USD, přičemž polovinu zaplatili výrobci.
Pokud jste tradiční ekolog, sankce postihují přesně ty ekonomické produkty, které chcete podpořit: ty, které se spoléhají na obnovitelné zdroje energie. Čínské dotace srazily ceny solárních panelů dolů. To je dobrá zpráva. Spojené státy by měly spolupracovat s Čínou na tom, jak odstrčit svět od fosilních paliv. Místo toho Washington upřednostňuje krátkodobý politický zisk nad dlouhodobým přežitím planety.
A konečně, pokud se obáváte o světový mír, cla pouze tlačí Čínu a Rusko k sobě a z nové studené války dělají sebenaplňující se proroctví.
Jaké je alternativní řešení?
Bidenova administrativa by měla Číně tiše sdělit, že tato cla jsou jen dočasným opatřením, které bude zrušeno, pokud demokratický kandidát vyhraje v listopadu prezidentské volby. Možná by se Peking a Washington po volbách mohly pustit do nějakého politického divadla, ve kterém první předstírá smířlivost a druhý oplácí, a obě strany si vyjednají snížení vzájemných tarifů.
Ve svém druhém funkčním období by Biden mohl spolupracovat s Čínou na tom, jak učinit přechod od fosilních paliv dostupnými pro celý svět. Jistě, tyto dvě země se ještě v mnohém neshodnou. Ale vzájemná výzva změny klimatu zajistí, že studená válka nezasáhne planetu.
Pokud Trump v listopadu náhodou vyhraje, všechny sázky jsou mimo. Republikánský kandidát přislíbil nové kolo cel proti Číně, která budou pravděpodobně o to vyšší vzhledem k nedávnému kroku Bidena. Trump je navíc stále odhodlán vytěžit každou poslední kapku ropy a zemního plynu na své cestě k tomu, aby se Amerika stala petrostátem po vzoru Ruska.
Budoucí cesta je jasná: stát se musí zapojit do tlačení trhu směrem k obnovitelné energii, ať už je tento stát „komunistický“ nebo „kapitalistický“ nebo něco mezi tím. Čím dříve na tom budou moci Washington a Peking spolupracovat, tím lépe to pro nás všechny bude.
